Blog – inspirace pro ženy
Inspirace pro ženy, které hledají víc než jen to, co je vidět.
Inspirace a postřehy z praxe profesionálního společníka pro ženy
Blog pro vnímavé čtenářky: příběhy, emoce a vztahy – radosti i krize, tak jak přicházejí. Píšu z praxe společníka pro ženy, s důrazem na upřímnost, respekt a nadhled. Méně teorie, více života – a trochu humoru.
Příspěvků bude dole na stránce přibývat víc a víc...
Co zde najdete a co nikoli?
- Tento blog není deníkem schůzek s mými klientkami
- Pro Vaši inspiraci zde budu zprostředkovávat pouze zobecněné zkušenosti z mojí činnosti
Vyjadřuji zde pouze moje soukromé názory, postřehy, osobní zkušenost. Sdílím i převzaté názory a témata, které považuji za zajímavé a obohacující – ne se všemi se plně ztotožňuji
- Budu zde uvádět i filmy a knihy, které mému srdci něco říkají. Pochopitelně, mých služeb můžete využít i Vy, kteří se s níže uvedenými příběhy, autory či herci neztotožňujete
- Postupně zde vytvořím podstránky, které vše zpřehlední, zatím budou témata hodně na přeskáčku.
Co mne potěší?
- Vaše reakce na články a obdobné situace! Napište mi, zavolejte, jak to vidíte Vy, jakou máte zkušenost a co Vás zajímá!
Jan Švankmajer - Šílení
Cílem není popisovat zde děj filmu samotného, ten je snadno dohledatelný. Zásadní je, jaké pocity a emoce v nás vyvolává, jak reaguje naše nitro a nad kterými tématy vybízí k zamyšlení.
Autoritativní léčebna – blázinec, je nástrojem pomoci anebo nástroj moci?
Může prožití určité situace, příběhu, zmírnit trauma? Lze Markýzovo uložení do rakve a následné "oživnutí" symbolizovat iniciaci – prožití si vlastní smrti?
Systémem jsme tlačeni a manipulováni do forem, norem, je nán definováno, co je správné a co nikoli. Mnohdy i podvědomě. Jste ochotná vystoupit z norem alespoň na chvíli a být sama sebou? Nebo tak už žijete každý okamžik? Víte kdo jste? Jaké jsou Vaše skutečné možnosti a schopnosti?
Sám mistr Švankmajer říká, že si některé motivy a myšlenky vypůjčil od Edgara Allana Poea a markýze de Sade. Mne zaujala zejména atmosféra a subverzivní myšlenky – zpochybnění norem, tradic, autorit a ideologií, téma svobody ja její hranice.
K filmu samotnému jsou nejvýstižnější slova Jana Švankmajera, která pronáší před jeho začátkem:
"Tématem filmu není nic menšího než ideologický spor o to, jak vést blázinec. Existují totiž dva základní, nebo chcete-li dva extrémní způsoby, jak řídit takový ústav. Na jedné straně absolutní svoboda a na druhé osvědčený konzervativní přístup: dohlížet a trestat. Existuje ještě třetí princip, který kombinuje a kumuluje ty nejnegativnější stránky obou systémů předcházejících – a to je blázinec, ve kterém žijeme."
Zajímavým postřehem může být, že film Šílení má mnoho diváků v Japonsku. Právě Japonsko je zemí masek, fiktivní morálky a "slušnosti". Tento film je tedy i v Japonsku pro mnohé příjemným osvěžením.
Jan Švankmajer, stojící mimo hlavní proud, je mistrem surrealistické poetiky. Jeho tvorba vyžaduje diváka bez předsudků - shodně tak klub Spiklenci radosti. Tedy ten nejen diváka. Mistrova tvorba nenechává nikoho chladným. Diváky rozděluje na dva takřka nesmiřitelné tábory. Buď je milována a oceňována, nebo zcela zatracována.
Už to, že čtete tyto řádky Vás ctí, protože být na webu společníka pro ženy je pro některé hříchem, pro jiné opovržení hodné. Jste tolerantní, autentická, nenecháváte se strhnout většinovým názorem.
Rozdělení dnešní společnosti je zásadní téma. Lidé se verbálně napadají, nejsou si ochotni naslouchat, diskutovat, argumentovat. Proč zde na to poukazuji? Klub Spiklenci radosti je přesně o opaku – možnost vyjádřit svůj názor, pocit, emoci, tělesnou touhu, slast, aniž by byl kdokoli ostrakizován, vysmíván, urážen. To platí nejen pro diskusi, ale i pro jednotlivé zážitkové realizace účastníků klubu.
Proč Spiklenci radosti?
Když se řekne "spiknutí", většině lidí naskočí obrazy tajných dohod, politických převratů nebo temných plánů. Ale co kdyby se jednou spiklenci nesešli proti něčemu, nýbrž pro něco? Co kdyby jejich "tajná dohoda" byla postavena na úsměvu, kráse, sdílené radosti, poznání a slasti? Tak vznikla myšlenka Spiklenců radosti.
Spiklenec je ten, kdo je zasvěcený do tajemství. Ne každý, kdo jde kolem, ale ten, komu je blízký určitý způsob komunikace, smýšlení a konání. V našem případě je tím sdílení témat, a to jak duševní tak fyzické, která byste se jinde obávaly otevřít a sdílet s ostatními. Tedy například jako postavy ve filmu Jana Švankmajera Spiklenci slasti.
Spiklenci radosti jsou kruhem lidí, kteří si navzájem rozumí i beze slov, tolerují a respektují druhého. Spiknutí proti šedi a únavě každodennosti. Trocha hravosti, trocha poezie, a zároveň pevné přesvědčení, že svět stojí za to žít s otevřenýma očima a srdcem. Žít v přítomném okamžiku (Eckhart Tolle).
Účast v klubu je vědomou volbou – možností vydat se cestou poznání v takových hranicích, jaké si sama určíte. Mnozí máme mnohdy znalosti a zkušenosti velmi fokusované jen na oblast, na kterou jsme zaměřeni, jak profesně, tak osobně. Pojďme se vzájemně inspirovat, doplňovat – staňme se celistvějšími.
Tak proč právě Spiklenci radosti? Protože největší vzpourou proti době plné stresu a spěchu a neporozumění, může být právě to, že si dovolíme radovat se, poznávat tabuizované, sdílet prožitky. Protože v hloubce duše každý z nás touží po společenství, kde není třeba nic předstírat. A protože když se radost stane naším plánem, každodenní součástí, má moc proměnit nejen nás, ale i svět kolem.